Dovolená 2026Chorvatsko a Rakousko

Vstávali jsme ve 4:00 a odjížděli ve 4:36. První půlka cesty ubíhala rychle a bylo chladno. K těstovinovému salátu jsme ale nemohli najít příbor, tak jsme museli improvizovat a jíst víčkem od krabičky či míchátky od kávy ukradenými na benzínce.

Ve druhé půlce přibyly opravy, kolony a začalo být vedro. Dorazili jsme kolem třetí, vybalili a šli se poprvé vykoupat. K večeři byly zbytky z cesty. Protože máma tvrdila, že bude druhý den všude zavřeno, šli jsme nakoupit do přeplněného Lidlu. Jak se ukázalo, otevřeno bylo i v neděli. Protože jsme byli unavení z brzkého vstávání, šli jsme spát brzy.

Obešli jsme poloostrov přímo v Medulinu s archeologickým parkem, kde jsou pozůstatky římské luxusní vily. Šli jsme kolem dobrého hřiště, starých zdí a zlomených stromů po večerní bouřce. Vojta s tátou prozkoumávali pobřeží a viděli hodně krabů a racků. Máma, Hani a Míša se koupali na promované písečné pláži, kde byly živé mušle, ale taky odpadky. Míša pojal odpadky z moře jako hračky na hraní.

Máma pak celou rodinu hnala, protože měla hlad. Později jsme se rozdělili na procházku a hřiště.

Dopoledne jsme si prošli Medulin. Byli jsme u kostela a prošli si boční uličky. Pak jsme ale utekli před deštěm. Odpoledne pršelo.

Pak jsme šli na rychlou koupačku. Míša se nekoupal, protože měl silnou rýmu, ale trápil nás neustálý jakoby příliv a odliv — rozkymácená voda v zálivu po bouřce. Večer šly holky prozkoumat cetkárny a kluci na hřiště v archeologickém parku.

Těžká noc. Míša byl pod útokem komárů. Plánovaný výlet do Puly jsme kvůli bouřce trochu odložili, ale nakonec jsme vyrazili a navštívili amfiteátr. Oběd jsme si dali v rybím bistru a Augustův chrám si prohlédli alespoň zvenku.

Za začínajícího deště jsme odjeli. Míša usnul a my šli na kopečkovou zmrzlinu různých tvarů. K podvečeru jsme ještě rychle vyrazili k moři, jenže se blížila další bouřka. Večer jsme proto měli party na balkoně.

Ráno jsme spali docela dlouho, asi do 7:30. Rozhodli jsme se vrátit do Puly, projít památky, které jsme nestihli, a dojít na poloostrov. Památky byly v pohodě, cesta na poloostrov docela dlouhá. Objevili jsme ale krásnou pláž — bohužel bez plavek.

Na oběd jsme šli do blízkého nákupního centra. Úzkými uličkami jsme se vrátili k autu. Míša šel spát, Hani a Vojta na nanuk. Odpoledne jsme ještě stihli naši pláž, hřiště a večerní party na balkoně.

Vojta měl omylem zapnutý budík na šestou, takže jsme museli nedobrovolně vstávat brzy. Po snídani jsme vyrazili na pláž, kterou jsme objevili předchozí den. Nejdřív jsme prošli okolí a pak už zůstali u moře. Voda byla krásně čistá, šnorchlovali jsme a viděli spoustu ryb. Nedaleko byla sprcha, hřiště i WC. Ideální.

Oběd vyřešil místní obchoďák: dva saláty a párky se sýrem. Po obědě znovu moře, konec kolem druhé. Míša cestou usnul. K večeři byly rybí prsty, večer zmrzlina ve městě a balkon.

Po snídani jsme sbalili plavky a za dvacet minut parkovali před vstupem do národního parku Kamenjak. Šli jsme borovicovým lesem plným dinosaurů až k útesu s krásným koupáním. Na malé pláži jsme šnorchlovali a koupali se, ale brzy se plážička začala neúnosně plnit.

Pokračovali jsme proto lesem k přístavišti. Zpáteční cesta byla kvůli autům a štěrku plná prachu. Odpoledne jsme ještě naposledy skočili do moře. Večer jsme si zašli do restaurace na pizzu a špagety s mušlemi, po cestě domů jsme krátce navštívili hřiště a předbalili se na zítřejší odjezd.

Ráno jsme balili a odjeli něco málo po deváté. Zažili jsme navigační paradox: čím blíž byl cíl, tím déle měla cesta trvat. Doprava houstla, navigace nás ve Slovinsku tahala mimo dálnici a před tunelem do Rakouska přišla velká kolona.

Objížďka byla chyba. Vedla horským průsmykem s dlouhým klesáním, místy až osmnáct procent. Naložené auto mělo problém a byl cítit zápach brzd a spojky. Do Fanningu jsme dorazili v 15:30, dostali Lungau Card a ještě vyrazili do Mauterndorfu na krátkou procházku, kde jsme viděli i hasičské slavnosti.

Předpověď byla nejhorší z celé dovolené. Díky Lungau Card jsme měli nedalekou lanovku zdarma, takže už v devět jsme jeli nahoru. Vyšli jsme na dva vrcholy, ale začínající déšť nás vyhnal rychle zpátky dolů.

Po obědě a Míšově spaní jsme chtěli na bazén. Byli tam ale úplně všichni a fronta sahala ven. Otočili jsme se a vyrazili na hrad. Prohlídka byla skvělá: český audioprůvodce a možnost prozkoumat celý hrad. Večer jednohubky a hry.

Po vydatné snídani s fazolemi v rajčatové omáčce a vajíčkem jsme jeli do Katschbergu. Kabinková lanovka nás vyvezla k velkému hřišti a kuličkodráze. Hodně foukalo a byla zima, ale i tak jsme vyrazili na menší túru. Jedna kráva se rozhodla, že na nás zaútočí.

Dole jsme prošli hřiště a dali si bobovou dráhu. Kolem druhé jsme byli doma, k obědu pizza z krabice. Míša nespal, tak jsme vyrazili na další lanovku. Stihli jsme strmý kopec, výhledy i Smarty Land s trampolínami, čtyřkolkami a vodní dráhou.

Mělo být krásně, takže jsme si naplánovali to nejlepší — Obertauern. Kabinková lanovka nás vyvezla do sedla plného tras. Čekala nás jezírka, kuličkové dráhy, hřiště, šlapadla, výhledy a spousta stoupání.

Před třetí jsme se vrátili, dali si nudle a hned pokračovali do venkovního vodního parku. Lana, sjezdy, kanoe a další překážky. Odtud jsme se přesunuli rovnou na minigolf a koupaliště.

Ráno jsme balili, ale ještě před cestou vyrazili na krátký výlet. Lanovkou jsme vyjeli na Speiereck, nahoře si dali krátkou túru, hřiště a poslední horské výhledy.

Nakoupili jsme svačiny a kolem poledne vyrazili. Cesta byla relativně dobrá. V pět odpoledne jsme byli doma.